TOP 5 filmů za rok 2009:
1. Frost/Nixon
2. Avatar
3. Zombieland
4. District 9
5. Hangover
Nejoblíbenější postava roku:
Nick (A Perfect Getaway/Dokonalý únik)
V Dokonalém úniku to byl přítel Mily Jovovich a zjevně s chutí si ho zahrál Timothy Olyphant. Tahle sympatická postava bývalýho mariňáka, se zkušenostma z Iráku a ocelovým plátem v hlavě, je přesně tím týpkem, se kterým byste si s chutí zašli na pivo. Celej večer byste pak seděli a poslouchali jeho historky, který by zněly tak neuvěřitelně, že o jejich uvěřitelnosti by vás přesvědčil až ten zmiňovanej plát v hlavě. Tahle postava se mi za celej rok dostala pod kůži nejvíc. I když jen těsně před veteránem Michaelem Cainem a jeho mstícím se staříkem Harry Brownem. Ten dojel na to, že na rozdíl od Olyphanta jeho postava ve filmu asi na minutu vyměkla. Hrozně jsem si přál, aby se tak nestalo a já mu mohl na krk zavěsit tu pomyslnou zlatou placku, ale v dnešní době se zkrátka sebemenší zaváhání nevyplácí. Navíc Nick nebyl oproti Harrymu ve filmu ústřední postavou, ale jen přicmrndávačem, takže o to víc si nakonec to ocenění zaslouží. A já bych si s ním přál nějakej spin-off – respektive bonus na DVD v podobě jeho historek ze služby.
Herec roku:
Woody Harrelson (Zombieland, 2012, The Messenger)
Jak je vidno z pouhého pohledu do závorky, kde vedle sebe najdeme blockbuster (2012), po oscarech šilhající drama (The Messenger) i lehkou zombie komedii (Zombieland), Woody se letos opravdu činil a předvádí nám comeback ve stylu Roberta Downey Jr. A to se k nám ještě blíží jeho drama Defendor, vyprávějící o muži, který si jednoho dnes usmyslí, že je superhrdina a vydá se do ulic bojovat s domnělým zločinem. Podle traileru, kde je k vidění řada odkazů na další filmy, by se mohlo jednat o příjemnou podívanou. Ještě letos se měl objevit i jeho akční snímek Bunraku. Tady už sice nebude ústřední postavou, ale i tak si za letošní rok zaslouží absolutorium.
Herečka roku:
Nějak se mi nepodařilo najít herečku, která by mě v roce 2009 vyloženě zaujala.
Zklamání roku:
Fanboys
Mohla to být studnice odkazů a narážek na Star Wars pro všechny fanoušky, kteří jsou schopni si donekonečna opakovat, že nás všechny provází Síla. Už několikeré odložení premiéry nevěstilo nic dobrého a obavy se bohužel naplnili – i když to nebyly ty nejhorší. Z celého filmu mi dnes v hlavě nezůstala snad jediná scéna, krom té, kdy ústřední partička naruší shromáždění trekies. Ale jelikož v květnu k nám dorazil kapitán Kirk se svojí U.S.S. Enterprise, musím přiznat, že Síla dostala letos na zadek od partičky teenagerů ze Star Treku.
Nejhorší film:
Minulý rok to pro mě byla většina české produkce, takže letos můžeme coby Češi slavit. The Pagan Queen je totiž suverénně největším peklem, co jsem viděl nejen za poslední rok, ale rovnou za posledních x let.A to jsem si doplňoval vzdělání i kousky jako je Plan 9 From Outer Space od Eda Wooda. Kněžna Libuše je zkrátka amatéřina, která si nezaslouží ani špetku shovívavosti nebo soucitu. A ta partička známých českých herců, co se v téhle zhůvěřilosti objevila, by se měla zodpovídat před lidovým soudem. Chápu, že nějak se člověk živit musí, ale když jsem viděl tohle, tak jsem nabyl přesvědčení, že za úplatu by se nechali přemluvit i k německému fekál pornu, za které se styděla i Cartmanova matka v South Parku.
WTF scéna roku:
První Crank byl masakr a dvojka, která začla přesně tam, kde jednička skončila, pokračovala ad absurdum a to tak, že přímo ve zběsilém tempu. Ve kterém filmu totiž uvidíte do 5. minuty tolik, že brokovnice v zadnici je jen logickým vyústěním všeho předešlého? Ono je to vlastně celé WTF, ale ta brokovnice mě prostě dostala.
čtvrtek, 21. ledna 2010
pátek, 18. prosince 2009
V úterý na AVATARa
V úterý 22. prosince se vypravím na zřejmě nejočekávanější film roku; AVATAR. Po oslavných recenzích a nadšených ohlasech recenzentů i řadových diváků jsou má očekávání vysoká, ne-li nejvyšší. V hloubi mé divácké duše však sídlí temná strana Síly, která přikrmuje strach. Strach z toho, že nebudu tak nadšený, jako všichni ostatní. A když si vzpomenu na minulý rok, kdy byl Temný rytíř filmovou událostí roku, ale mě příliš nezasáhl, ten strach jen sílí.Příběh AVATARa nepřináší nic nového. Je snadno předvídatelný a jede v zajetých kolejích, skládajíc na sebe jedno klišé za druhým. Toho se až tolik nebojím, protože občas člověku padne do noty jednoduchá story, kde dobro zvítězí nad zlem, slabší porazí silnějšího apod. Z poslední doby bych zmínil naprosto nekonfliktní sportovní snímek Glory Road. Po příběhové nebo dějové stránce tedy neočekávám nic převratného. Ostatně Cameron prý AVATARA nosil v hlavě 12 let a čekal pouze na to, až bude dostupná technologie, která dokáže zhmotnit jeho představy na filmovém plátně. I proto jakoby příběh svou jednoduchostí vypadl z 90. let.
Co ale očekávám, jsou fotorealistické triky, které mě dokážou naprosto vtáhnout do děje. AVATAR je minimálně z 80 % „vyráběn“ na PC a ukazuje nám tedy tvory i krajiny, které nikdy neexistovaly. Toto se údajně hodně povedlo, ale mé vzpomínky na Beowulfa 3D mi zkrátka podsouvají myšlenky, že budu z podívané na plátně cítit jakousi „umělotinu“. Zkrátka, že nebudu vnímat postavy jako živé bytosti, ale budu za nimi cítit jedničky a nuly z PC procesorů. Na druhou stranu; Cameron prý triky v AVATARovi nepoužívá samoúčelně, takže jeho svět by i díky tomu mohl být uvěřitelnější.
Právě triky tak asi budou stěžejním bodem, který může naklonit pomyslné misky vah ve prospěch či neprospěch AVATARa jako celku. V jejich úspěšnost pak může rozhodnout to, že mám lístky do IMAXu, kde se mi po vizuální stránce dostane nejlepšího zpracování AVATARa u nás. Bohužel jen po vizuální, protože 3D verze u nás je dabovaná. Titulkovaná verze pro 3D u nás neexistuje a my si tak nemůžeme AVATARa vychutnat ve 100% provedení od mistra Camerona. Moje nechuť k dabingu je nejspíš známa, a proto se možná mezi svátky vypravím i na 2D verzi v originálním znění.
Na závěr bych uvedl několik bodů „čeho se bojím“ a „co očekávám“, které budu moct po shlédnutí AVATARa potvrdit nebo vyvrátit.
Čeho se bojím:
1) že, triky nebudou fotorealistické a budou působit uměle
2) že příběh bude nejen předvídatelný, ale hlavně polopatický a předvídatelný až tak, že to bude urážející
3) že hudba bude vyloženě slabá (což už jsem se leckde dočetl) a nedokáže tak dotáhnout některé scény mezi „nezapomenutelné zážitky“
Co očekávám:
1) prostě nářez
2) odkazy na jiné filmy (útok vrtulníky z traileru mi připomínal Apokalypsu :-)
P.S. Po přečtení tohoto článku mě nějak opouští obavy z triků a těší vědomí, že na AVATARovi dělaly i „zlatý český ručičky“ ;-)
úterý, 24. března 2009
NEJ filmy za rok 2008
I když na kalendáři nám dominuje letopočet 2009 už nějaký ten pátek, já si teprve teď dovolím, vytasit se s mojí reflexí filmového roku 2008.
Začal jsem tím, že jsem se snažil dát dohromady, kolik jsem to vůbec viděl filmů, jejichž premiéra v našich kinech spadá roku 2008. Nakonec jsem dospěl k číslu atakující hranici 50 titulů. Jestliže si k tomu připočtu cca dvojnásobné množství snímků starších, dostanu se až za hranici 100 filmů. To vychází přibližně 1 film na 3 až 4 dny. Tolik chladná kalkulace.
Dát dohromady TOP 10 byl docela oříšek, ale najít ten „nej“ film, to byla skutečná fuška. Snímků na výběr bylo sice dost, ale chyběl mi mezi nimi nějaký vyložený hit, který by držel nezpochybnitelný titul „král roku 2008“. Rok 2008 byl prostě pro mě osobně nudný. Alespoň v porovnání s tím, co nás čeká v roce 2009. Dva příklady za všechny; Transformers 2 a Terminator 4. Co dodat k těmhle blockbusterům, které se k nám s řinčením ocele nezadržitelně blíží? Myslím, že nic. Divácky nejúspěšnější snímek roku 2008 – Temný rytíř – a hlavně hype, který se okolo něj strhnul, mě osobně spíše odrazoval. Také proto jsem druhého (restartovaného) Batmana pasoval do role „nenáviděného“ filmu, i když to není v tom očekávaném a prvoplánovém smyslu slova. Oproti němu Iron Man byl opravdu fajn, ale na jízdu Transformerů zkrátka nestačil. Jednoduše jsem prožil léto bez 100% trháku.
A tak se stalo, že na první příčku se dostal film ze samého počátku minulého roku, zato však z mého nejoblíbenějšího žánru. Gangsterka Americký gangster sice na loňských Oscarech vyhořela, ale je to přesně můj šálek čaje. Rozvleklý epos mapující vzestup a pád mafiánského bosse, samozřejmě s náležitou stopáží. Kolikrát jsem k podobným filmům usedal a doufal v opakování zážitků spojených s klasikami jako Mafiáni, Casino nebo Carlitova cesta. Gangster sice není těmto dílům úplně rovnocenným partnerem, ale rozhodně je to snímek, který se za posledních X let přiblížil těmto legendám nejblíže.
Druhé místo a hned celkem překvapení. Parta s Frat Packu to rozjela v džungli kdesi v jihovýchodní Asii a nejen tam a byla z toho jedna z nejlepších komedií, co jsem za poslední léta viděl. Síla Tropic Thunder spočívá v tom, že čím více času od shlédnutí uběhne, tím víc si dáváte věci do souvislostí a bavíte se dalšími a dalšími skrytými odkazy. Navíc pobaví i geniální reklamní kampaň, ve které ožili imaginární herci a na svět přišly trailery k jejich fiktivním filmům. Cameo Toma Cruise snad ani nemá cenu komentovat. Zasvěcení ví.
Na třetím místě skončil Keanu Reeves a špinavé policejní krimi Street Kings. Děj je pravda celkem průhledný a celý film nepřináší nic nového, ale duch „Harsh Times“ je tu cítit na každém kroku. A jelikož „Drsný časy“ mám hodně rád, tak jsem si s chutí zopakoval atmosféru drsných ulic LA, které jsou skrz naskrz prolezlé zločinem a korupcí.
K dalším místům už jen letmo. Tropa de Elite u nás v kinech nešla, ale nemohl jsem si dovolit tenhle drsnej film opomenout. Ulice Ria žhavější než kdykoli předtím a speciální policejní jednotka pravicovější než hnutí „Národní odpor“ si rozhodně zaslouží pozornost. No Country for Old Man je vítěz loňských Oscarů a podle mě se jedná o dost nadhodnocovaný snímek. Ale i tak se vyplatí dát Cohenům cca 2 hodiny svého života. 2 Days in Paris je romantická komedie, i když to všechno nakonec není tak komediální ani romantické. Je to prostě ze života. O soužití muže a ženy se všemi stereotypními i paradoxními situacemi, které z toho plynou. Taken se rovněž odehrává převážně v Paříži, ale sladkost v ní tentokrát nehledejte. Liam Neeson coby pomstychtivý tatík tu likviduje unašečský gang a jde mu to opravdu skvěle. Zaboduje hlavně díky přímočarému ději a oprostění se od klišé, která provází filmy tohoto ranku. Nebude snad rok, kdy by se Jason Statham nevytasil s nějakým COOL filmem. The Bank Job přináší atmosféru 70´s ve skvělém kabátě a je to opravdu stylová záležitost. Eastern Promises je rovněž snímek, který měl premiéru už na začátku roku 2008, ale jeho syrovost ve mně přetrvala téměř rok, a tak se Vigo Mortensen a Naomi Watts dostali na devátý flek. Těsně před jednoznačný COMEBACK roku, Johna Ramba. Silvester Stallone točil návrat hrdiny, který mu vedle italského hřebce udělal jméno, v Thajsku za mrzký peníz a všichni od něj čekali propadák i zoufalou snahu vrátit se do první ligy. Sly jim to nejdřív natřel coby zmiňovaný Rocky Balboa a pak všechny definitivně dorazil jako John Rambo. Teď zase Slyovi všichni lezou do zadku a jeho připravovaná akční řežba ???, kde nebude chybět ani Jason Statham či Jet Li je pro mě osobně nejočekávanějším „nízkorozpočtovým“ snímkem pro rok 2009. Sly prostě režii akčních filmů zvládá na výbornou a já mu fandím.
Krom TOP 10 se našlo i několik filmů, které si zasloužili vlastní kategorii, respektive se stali jejími vítězi. Kategorii Oblíbený film (ve smyslu toho, že je to tak blbý, až je to zábavný) ovládl DoomsDay. Je to neskutečně béčková řežba, kde se sem tam vyskytne i nějaký ten odkaz na kultovní dílka z let minulých. Namátkou mě dodnes dojímá scéna, kdy umírá jedna z postav, a to stylem, který není nepodobný skonu jistého amerického seržanta ze Stonovy Čety.
Oproti tomu nejnudnějším filmem minulého roku byl pro mě Sweeney Todd. Už se pomalu řadím do skupiny filmových fanoušků, které nebaví Burtonova „vizuální onanie“, která se navíc už nechutně opakuje. Zkrátka mi nestačí jen hezké obrázky k tomu, abych se u filmu bavil.
Zklamání roku připadlo na komedii Be Kind Rewind, jež slibovala úžasný zážitek pro filmové geeky, kteří chtěli sledovat, jak se podomácku dělají nejen Ghost Busters, ale i další jejich oblíbené kousky. Místo toho se dočkali plačtivého příběhu o baráku, kde možná kdysi bydlel nějaký černošský hudebník. Jestli tedy kdy vůbec existoval.
Guilty Pleasure za minulý rok to je Sex and the City: Movie. Seriál moc neznám, viděl jsem jen pár dílů útržkovitě, ale u filmu jsem se bavil. I když se mi stopáž něco přes dvě hodiny zdá docela přetažená.
Nejzbytečnější film? SAW5. Tuhle sérii jsem odpískal už po druhém dílu a pochybuji, že někdy dokoukám všechny zbývající díly „skládačky“. Děsí mě představa, že za pár let bude na novinových stáncích strašit „Direct-To-DVD“ (možná spíš „Direct-To-BluRay“ J) SAW50 za 49 Kč.
Filmem, který nechci nikdy vidět je pak Mamma Mia! Písničky ABBy mám docelá rád. Přece jen jsou to melodie, které jsem slýchával v útlém mládí a nostalgie je zkrátka mrcha. Nicméně bláznovství, které kolem tohohle šíleného muzikálu vzniklo mi je silně znechutilo.
Comeback roku už jsem zmínil výše. Jednoznačně John Rambo. Sly zkrátka těžce zaruloval.
Jeden film z minulého roku měl potom tak výraznou hudební stránku, že si vynutil kategorii „Nejlepší filmová melodie“. Kdo viděl Sunshine, tomu při skladbě „What Do You See“ naskočí husí kůže, ale určitě zanechá následky i na těch nedotčených. Opravdu působivá hudba, díky které se dokáže hustá atmosféra navodit a nemusíte k tomu mít zrovna miliony na speciální efekty.
Dlouho, předlouho jsem pak přemýšlel, kterému filmu dát černého Petra a označit ho za ten nejhorší, který jsem minulý rok viděl. Věřte, že jsem přemýšlel a rekapituloval dlouho, ale nic, zkrátka nic se ani nepřiblížilo pocitům, které ve mně zanechávají byť jen „trailery“ na české chuťovky typu Vy nám taky šéfe, Svatba na bitevním poli apod. I ten Death Race, z něhož se vyklubal nechutně chladný kalkul, na který mnozí skočili, má svojí řemeslnou kvalitu a dá se bez obtíží přežít. Ale nezlobte se na mě. Většina české produkce je opravdu slabá a já jen doufám, že vše se v dobré obrátí se snímkem NORMAL, který má premiéru v březnu.
Uvádím i několik snímků, které se do žádné kategorie nevešly nebo si nevyžádaly zavedení nějaké speciální, ale rozhodně byste je neměly minout a stojí za to podívat se na ně. No, pro tentokrát je toho myslím víc než dost. Já se budu snažit, abych se v co možná nejbližší době, objevil s výhledem na rok 2009, který myslím bude oproti tomu minulému víc našlápnutější.
Top 10:
American Gangster
Tropic Thunder
Street Kings
Tropa de Elite
No Country for Old Man
2 Days in Paris
Taken
The Bank Job
Eastern Promises
John Rambo
Nevešlo se: Monstrum (Cloverfield), RocknRolla, Wanted, Iron Man
Oblíbený film: Doomsday
Nejhorší film: většina CZ produkce
Nejnudnější film: Sweeney Todd
Nejzbytečnější film: SAW 5
Nenáviděný film: The Dark Knight
Zklamání roku: Be Kind Rewind
Guilty Pleasure: Sex and the City: The Movie
Film, který nechci nikdy vidět: Mamma Mia!
Nejlepší filmová melodie: OST Sunshine – What Do You See
Comeback roku: John Rambo
Začal jsem tím, že jsem se snažil dát dohromady, kolik jsem to vůbec viděl filmů, jejichž premiéra v našich kinech spadá roku 2008. Nakonec jsem dospěl k číslu atakující hranici 50 titulů. Jestliže si k tomu připočtu cca dvojnásobné množství snímků starších, dostanu se až za hranici 100 filmů. To vychází přibližně 1 film na 3 až 4 dny. Tolik chladná kalkulace.
Dát dohromady TOP 10 byl docela oříšek, ale najít ten „nej“ film, to byla skutečná fuška. Snímků na výběr bylo sice dost, ale chyběl mi mezi nimi nějaký vyložený hit, který by držel nezpochybnitelný titul „král roku 2008“. Rok 2008 byl prostě pro mě osobně nudný. Alespoň v porovnání s tím, co nás čeká v roce 2009. Dva příklady za všechny; Transformers 2 a Terminator 4. Co dodat k těmhle blockbusterům, které se k nám s řinčením ocele nezadržitelně blíží? Myslím, že nic. Divácky nejúspěšnější snímek roku 2008 – Temný rytíř – a hlavně hype, který se okolo něj strhnul, mě osobně spíše odrazoval. Také proto jsem druhého (restartovaného) Batmana pasoval do role „nenáviděného“ filmu, i když to není v tom očekávaném a prvoplánovém smyslu slova. Oproti němu Iron Man byl opravdu fajn, ale na jízdu Transformerů zkrátka nestačil. Jednoduše jsem prožil léto bez 100% trháku.
A tak se stalo, že na první příčku se dostal film ze samého počátku minulého roku, zato však z mého nejoblíbenějšího žánru. Gangsterka Americký gangster sice na loňských Oscarech vyhořela, ale je to přesně můj šálek čaje. Rozvleklý epos mapující vzestup a pád mafiánského bosse, samozřejmě s náležitou stopáží. Kolikrát jsem k podobným filmům usedal a doufal v opakování zážitků spojených s klasikami jako Mafiáni, Casino nebo Carlitova cesta. Gangster sice není těmto dílům úplně rovnocenným partnerem, ale rozhodně je to snímek, který se za posledních X let přiblížil těmto legendám nejblíže.
Druhé místo a hned celkem překvapení. Parta s Frat Packu to rozjela v džungli kdesi v jihovýchodní Asii a nejen tam a byla z toho jedna z nejlepších komedií, co jsem za poslední léta viděl. Síla Tropic Thunder spočívá v tom, že čím více času od shlédnutí uběhne, tím víc si dáváte věci do souvislostí a bavíte se dalšími a dalšími skrytými odkazy. Navíc pobaví i geniální reklamní kampaň, ve které ožili imaginární herci a na svět přišly trailery k jejich fiktivním filmům. Cameo Toma Cruise snad ani nemá cenu komentovat. Zasvěcení ví.
Na třetím místě skončil Keanu Reeves a špinavé policejní krimi Street Kings. Děj je pravda celkem průhledný a celý film nepřináší nic nového, ale duch „Harsh Times“ je tu cítit na každém kroku. A jelikož „Drsný časy“ mám hodně rád, tak jsem si s chutí zopakoval atmosféru drsných ulic LA, které jsou skrz naskrz prolezlé zločinem a korupcí.
K dalším místům už jen letmo. Tropa de Elite u nás v kinech nešla, ale nemohl jsem si dovolit tenhle drsnej film opomenout. Ulice Ria žhavější než kdykoli předtím a speciální policejní jednotka pravicovější než hnutí „Národní odpor“ si rozhodně zaslouží pozornost. No Country for Old Man je vítěz loňských Oscarů a podle mě se jedná o dost nadhodnocovaný snímek. Ale i tak se vyplatí dát Cohenům cca 2 hodiny svého života. 2 Days in Paris je romantická komedie, i když to všechno nakonec není tak komediální ani romantické. Je to prostě ze života. O soužití muže a ženy se všemi stereotypními i paradoxními situacemi, které z toho plynou. Taken se rovněž odehrává převážně v Paříži, ale sladkost v ní tentokrát nehledejte. Liam Neeson coby pomstychtivý tatík tu likviduje unašečský gang a jde mu to opravdu skvěle. Zaboduje hlavně díky přímočarému ději a oprostění se od klišé, která provází filmy tohoto ranku. Nebude snad rok, kdy by se Jason Statham nevytasil s nějakým COOL filmem. The Bank Job přináší atmosféru 70´s ve skvělém kabátě a je to opravdu stylová záležitost. Eastern Promises je rovněž snímek, který měl premiéru už na začátku roku 2008, ale jeho syrovost ve mně přetrvala téměř rok, a tak se Vigo Mortensen a Naomi Watts dostali na devátý flek. Těsně před jednoznačný COMEBACK roku, Johna Ramba. Silvester Stallone točil návrat hrdiny, který mu vedle italského hřebce udělal jméno, v Thajsku za mrzký peníz a všichni od něj čekali propadák i zoufalou snahu vrátit se do první ligy. Sly jim to nejdřív natřel coby zmiňovaný Rocky Balboa a pak všechny definitivně dorazil jako John Rambo. Teď zase Slyovi všichni lezou do zadku a jeho připravovaná akční řežba ???, kde nebude chybět ani Jason Statham či Jet Li je pro mě osobně nejočekávanějším „nízkorozpočtovým“ snímkem pro rok 2009. Sly prostě režii akčních filmů zvládá na výbornou a já mu fandím.
Krom TOP 10 se našlo i několik filmů, které si zasloužili vlastní kategorii, respektive se stali jejími vítězi. Kategorii Oblíbený film (ve smyslu toho, že je to tak blbý, až je to zábavný) ovládl DoomsDay. Je to neskutečně béčková řežba, kde se sem tam vyskytne i nějaký ten odkaz na kultovní dílka z let minulých. Namátkou mě dodnes dojímá scéna, kdy umírá jedna z postav, a to stylem, který není nepodobný skonu jistého amerického seržanta ze Stonovy Čety.
Oproti tomu nejnudnějším filmem minulého roku byl pro mě Sweeney Todd. Už se pomalu řadím do skupiny filmových fanoušků, které nebaví Burtonova „vizuální onanie“, která se navíc už nechutně opakuje. Zkrátka mi nestačí jen hezké obrázky k tomu, abych se u filmu bavil.
Zklamání roku připadlo na komedii Be Kind Rewind, jež slibovala úžasný zážitek pro filmové geeky, kteří chtěli sledovat, jak se podomácku dělají nejen Ghost Busters, ale i další jejich oblíbené kousky. Místo toho se dočkali plačtivého příběhu o baráku, kde možná kdysi bydlel nějaký černošský hudebník. Jestli tedy kdy vůbec existoval.
Guilty Pleasure za minulý rok to je Sex and the City: Movie. Seriál moc neznám, viděl jsem jen pár dílů útržkovitě, ale u filmu jsem se bavil. I když se mi stopáž něco přes dvě hodiny zdá docela přetažená.
Nejzbytečnější film? SAW5. Tuhle sérii jsem odpískal už po druhém dílu a pochybuji, že někdy dokoukám všechny zbývající díly „skládačky“. Děsí mě představa, že za pár let bude na novinových stáncích strašit „Direct-To-DVD“ (možná spíš „Direct-To-BluRay“ J) SAW50 za 49 Kč.
Filmem, který nechci nikdy vidět je pak Mamma Mia! Písničky ABBy mám docelá rád. Přece jen jsou to melodie, které jsem slýchával v útlém mládí a nostalgie je zkrátka mrcha. Nicméně bláznovství, které kolem tohohle šíleného muzikálu vzniklo mi je silně znechutilo.
Comeback roku už jsem zmínil výše. Jednoznačně John Rambo. Sly zkrátka těžce zaruloval.
Jeden film z minulého roku měl potom tak výraznou hudební stránku, že si vynutil kategorii „Nejlepší filmová melodie“. Kdo viděl Sunshine, tomu při skladbě „What Do You See“ naskočí husí kůže, ale určitě zanechá následky i na těch nedotčených. Opravdu působivá hudba, díky které se dokáže hustá atmosféra navodit a nemusíte k tomu mít zrovna miliony na speciální efekty.
Dlouho, předlouho jsem pak přemýšlel, kterému filmu dát černého Petra a označit ho za ten nejhorší, který jsem minulý rok viděl. Věřte, že jsem přemýšlel a rekapituloval dlouho, ale nic, zkrátka nic se ani nepřiblížilo pocitům, které ve mně zanechávají byť jen „trailery“ na české chuťovky typu Vy nám taky šéfe, Svatba na bitevním poli apod. I ten Death Race, z něhož se vyklubal nechutně chladný kalkul, na který mnozí skočili, má svojí řemeslnou kvalitu a dá se bez obtíží přežít. Ale nezlobte se na mě. Většina české produkce je opravdu slabá a já jen doufám, že vše se v dobré obrátí se snímkem NORMAL, který má premiéru v březnu.
Uvádím i několik snímků, které se do žádné kategorie nevešly nebo si nevyžádaly zavedení nějaké speciální, ale rozhodně byste je neměly minout a stojí za to podívat se na ně. No, pro tentokrát je toho myslím víc než dost. Já se budu snažit, abych se v co možná nejbližší době, objevil s výhledem na rok 2009, který myslím bude oproti tomu minulému víc našlápnutější.
Top 10:
American Gangster
Tropic Thunder
Street Kings
Tropa de Elite
No Country for Old Man
2 Days in Paris
Taken
The Bank Job
Eastern Promises
John Rambo
Nevešlo se: Monstrum (Cloverfield), RocknRolla, Wanted, Iron Man
Oblíbený film: Doomsday
Nejhorší film: většina CZ produkce
Nejnudnější film: Sweeney Todd
Nejzbytečnější film: SAW 5
Nenáviděný film: The Dark Knight
Zklamání roku: Be Kind Rewind
Guilty Pleasure: Sex and the City: The Movie
Film, který nechci nikdy vidět: Mamma Mia!
Nejlepší filmová melodie: OST Sunshine – What Do You See
Comeback roku: John Rambo
čtvrtek, 23. října 2008
pondělí, 15. září 2008
Pozápasový rozhovor trenérů Rady a Ščasného
Pokud vás zajímá, co si na pozápasových rozhovorech říkají trenéři našich ligových mužstev, zatímco neběží kamery, tak se podívejte tady. :-D
pátek, 12. září 2008
Duke Nukem 3D
"Nobody steals our chicks... and lives."
Předpokládám, že většina z vás pamatuje nástup počítačů do domácností zhruba v polovině 90. let. Tenkrát byl pro nás vrcholem MicroMan a seděli jsme u něj od rána do večera. Wolfensteina jsem tuším občas také zapařil, Doom mě ve své době minul úplně, ale byla jedna hra, která ultimátně nastartovala můj zájem o PC hry. Legendární Duke Nukem 3D. Hra vyšla v roce 1996 a na svědomí ji má společnost 3D Realms. Titulní postavou je nabušený blonďák, který má za úkol potlačit invazi vesmírných zmetků a to hned ve třech epizodách. První se odehrává v Los Angeles a přilehlém okolí, druhá ve vesmíru a třetí je situovaná do japonské čtvrti. Podobně jako u starých arkád i tady musíte na konci každé epizody zabít finálního bosse. Odměněni pak budete krátkým videem. Jednoznačně nejlepší je pro mě to z vesmírné epizody :-)Přelomovým prvkem byla možnost používat nejrůznější věci ve hře (telefony, hydranty atd.). Na výběr bylo 10 zbraní od téměř neškodné pistolky až po zbraně hromadného ničení. Nechyběla ani dvojice, respektive trojice, celkem originálních zbraní. Zmrazovač, který nepřítele zmrazil a vy jste ho poté mohli rozkopnout jak zrcadlo, což bylo provázeno náležitým zvukovým efektem. Zmenšovač nepřítele zmenšil a vy jste ho poté zašlápli jak hmyz. Od verze 1.4 (Atomic Edition) jste měli k dispozici také zvětšovač, který nepřítele nafoukl až expodoval.
Ze zvláštního vybavení jste měli k dispozici tzv. Jetpack (s jeho pomocí jste mohli létat), noční vidění (umožňoval vidět i v temných prostorách), steroidy (násobily vaší sílu) a jako bonus tzv. Holoduke, což byla vaše vlastní holografická projekce, díky které jste mohl oklamat nepřítele.
Celou hru provází drsná muzika a Duke občas utrousí i nějakou tu peprnou hlášku ve stylu "Hail to the king baby!". Skoro na každém kroku jsou k vidění lehké děvy i jejich lechtivé plakáty a zkrátka všechno je nasáklé správně dekadentní, politicky nekorektní atmosférou, která je cítit osobitým humorem. Kdo nezapařil Duka, tak ten vlastně nemohl zapařit vůbec. Existují verze, které se dají spustit i na dnešních PC, a proto neváhejte a vyzkoušejte si tuhle legendu mezi 3D střílečkami. Stojí to za to, protože jak o sobě říká Duke: "I've got balls of steel" - celá hra má zkrátka koule.
P.S. Nedávno se na internetu objevila zpráva, že Duke Nukem má být zfilmován. Pod adaptaci se má podepsat Scott Faye, což je chlápek, který stojí za dalším zfilmováním videohry - Maxem Paynem (dorazí v brzké době do kin). Uvidíme jak Payne dopadne a dle toho si budeme moci udělat obrázek i o Dukovi. Já osobně Maxovi věřím a i Duka bych rád viděl na filmovém plátně. Do hlavní role Jason Statham. Koho byste obsadili vy? Můžete se projevit v komentáři...
čtvrtek, 4. září 2008
Crash
Film je sondou do americke spolecnosti, kterou dle rezisera nejspis formuje pouze a jedine rasismus. Tolik plakatove snahy "prodat" tento pohled na vec jsem jistojiste v zadnem tematicky podobnem filmu nevidel. Zjistite, ze vsichni jsou vuci nekomu xenofobni, a ze ani dobry umysl nemusi vzdy prinaset dobrou odezvu. Celym filmem se pak vlece otazka (?), ktera se da volne parafrazovat situaci, zda je vetsim rasistou ten, kdo nazyva afroamericany "negry" nebo ten, kdo prejde na druhou stranu chodniku, kdyz ma kolem dvou z nich projit. Scenaristicky zdarile se propletajici pribehy a remeslna zrucnost tento film neshazuji do kategorie radoby apelujicich snimku ci pseudofilozofickych del, avsak nenechte se mylit tim, ze film dostal v roce 2004 Oscara za nejlepsí film. Jedna se totiz o preslazenou limonadu pripravenou ke konzumaci masam. Navic si pripoctete suverenne nejnesympatictejsi postavu, kterou trefne ne/hraje Sandra Bullock. V zaberu byla snad trikrat, ale jeji uraz v zaverecne tretine filmu jsem ji uprimne pral.Presto vsechno, co jsem tu na film napsal a nahazel, snimek stoji za shlednuti. Nemusi ve vas totiz nutne vyvolavat vyse zminene pocity, ktere mi misty pripadaly, jako bych sledoval nejaky agitacni material. Je tu totiz minimalne jedna scena, ktera s vami poradne zamava. Presto musim konstatovat, ze na tento film se hodi jako na maloktery prislovi, ze mene je nekdy vice...
63%
Crash, USA / Nemecko, 2004, 113 min
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
